Vodácký kurz 2023

    Naši výpravu jsme zahájili v pondělí  5.6. odjezdem z vlakového nádraží v Příbrami a už ve vlaku panovala dobrá nálada. Dvakrát jsme přestoupili a byli jsme ve Vyšším Brodu, kde jsme stejně jako ostatní školy, nasedli na lodě a vydali se směr Rožmberk. Už na druhém jezu mezi Vyšším Brodem a Rožmberkem jsme byli všichni mokří. Ne kvůli tomu, že bychom se všichni cvakli, ale cca 100 metrů před jezem nás zalil snad největší slejvák za poslední dobu. Některé lodě však neunikly potopení, a tak posádka poslední potopené lodi dostala na krk vyřezávané putovní vodníky,  kteří se předávají posledním cvaknutým. Mokří a unavení jsme dorazili do Rožmberka, kde jsme přespali a druhý den ráno jsme se šli podívat na zámek Rožmberk. Zámek Rožmberk je velice zachovalý a krásně udržovaný. Díky zajímavému výkladu a suchému prostředí jsme si prohlídku užili. Následovně jsme se vydali na cestu do Českého Krumlova. Na v podstatě stojaté vodě jsme mezi sebou závodili na zhruba 200 metrů. Posádka lodi, která dojela jako první, měla obrovský náskok, o další příčky byl boj podstatně vyrovnanější. První, druhé a čtvrté místo obsadili strojaři. Náhoda? Nemyslím si. Na třetím místě dojeli učitelé. V Českém Krumlově jsme přespali a vydali se na cestu přes krumlovské jezy. Pověstná Lyra během chvíle potopila hodně lodí, ale z naší skupiny dvanácti lodí se potopily maximálně čtyři. Následně jsme zaparkovali a šli jsme si projít historické centrum Krumlova, kde jsme například viděli divadlo s otočným hledištěm. Poté si háčkové zkusili jaké to je kormidlovat loď na pomalu tekoucí vodě, což vedlo k řadě vtipných situací. Například, když na přídi jedné lodi bylo 110kg a na zádi 55kg… tedy loď měla velice nežádoucí ponor a každý kámen znamenal problém.  Přijeli jsme do Zlaté Koruny, kde jsme složili hlavy ke spánku. Cestou do Boršova jsme byli napadeni… bobrem. Bobr, kterému jsme nejspíš vjeli do teritoria, se nejdříve zakousl do zádi jedné lodi, kterou chvíli ohrožoval. Po chvilce snažení se však pustil. Myslel  jsem si, že je po všem, ale bobr se ještě vynořil a celého mě ohodil. Ještě jsme se byli podívat na zřícenině hradu Dívčí Kámen, kde jsme se díky poněkud koktavému projevu naší služby dozvěděli, jak přišel hrad ke svému jménu. Kousek před Boršovem nás čekal poslední jez, přes který jsme naštěstí lodě jen přenášeli. V Boršově nás naneštěstí zasáhl poslední slejvák. Předali jsme lodě a všechno vybavení, převlékli jsme se a vydali se na cestu domů.

Bohumil Švagr 3.SP

TEV