Vodácký kurz.

Vodácký kurz žáků 3. ročníků a 2.V SPŠ a VOŠ Příbram.  Proběhl úspěšně v termínu od 6. – 9. 6. 2016 (pondělí – čtvrtek). Plavba započala 6. 6. 2016 ve Vyšším Brodě. Počáteční nervozita byla patrna na mnoha tvářích, spousta zúčastněných totiž neměla sebemenší zkušenosti s plavbou po řece na kánoi. I přes počáteční obavu jsme s napětím a poutavostí nám tolik vlastní vyslechli odbornou vodáckou instruktáž, která proběhla těsně před naloděním od zkušeného pedagoga, vodáka a ředitele naší školy. Nalodění proběhlo řekněme si otevřeně až překvapivě hladce a úvodní etapa byla velmi úspěšná. Některým účastníkům se začal navracet fundamentální výraz tváře. Po uspořádání přehršle nových dojmů jsme konečně vypluli směrem do prvního kempu, kde jsme měli strávit první společnou noc našeho vodáckého kurzu. Cesta probíhala velmi rychle, což bylo zapříčiněno vysokým stavem povodí Vltavy.  Do prvního kempu, který se nachází v Rožmberku nad Vltavou, jsme přijeli včas a měli jsme tedy spoustu času na rozložení tábora a na úvodní briefing (brífink), který se vydařil, a my tak stihli prohlídku města. Toto město v Šumavském podhůří na Českokrumlovsku s historickým jádrem bylo prohlášeno městskou památkovou zónou. Střed města je vzdálen 23 km jižně od Českého Krumlova a 7 km severovýchodně od Vyššího Brodu. Rožmberk je 5. nejjižnější obcí v ČR a nejmenším městem v Jihočeském kraji. Následující den jsme šli na předem domluvenou prohlídku tamního malebného hradu Rožmberk, který se nacházel nedaleko od místa přespání.  Hrad i jeho zakladatel, Vok I. z Rožmberka (+ 1262), jsou poprvé písemně uváděni v roce 1250. V roce 1259 založil Vok I. také nedaleký cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Až do roku 1302 byl Rožmberk hlavním sídlem předního českého šlechtického rodu Rožmberků. I poté, co přesídlili do Krumlova, který získali po pánech z Krumlova, Rožmberkové tento hrad stavebně rozvíjeli. V roce 1522 vyhořela část města a Horní hrad, dodnes se z něho zachovala pouze věž Jakobínka. V roce 1597/1598 postoupil Petr Vok z Rožmberka (1539-1611) hrad svému synovci Janu Zrinskému ze Serynu (1565/1566-1612). Po jeho smrti v roce 1612 získali hrad a panství podle rožmbersko-švamberské dohody z roku 1484 Švamberkové. Petr ze Švamberka (+ 1620) se v roce 1618 stal jedním z třiceti členů stavovského direktoria, proto byl jeho majetek zkonfiskován. Už v roce 1619 byl hrad obléhán a dobyt císařským generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem (1571-1621), kterému císař Ferdinand II. hrad a panství daroval jako náhradu za financování vojska a kterého proslavila bitva na Bílé hoře (1620). Přípisem z února 1620 mu také připadlo Novohradské a Libějovické panství a dále Žumberk a Cuknštejn. Karla Bonaventuru a jeho manželku Marii Magdalenu z Biglia (1573–1653) připomíná erb nad bránou Dolního hradu, který byl osazen v roce 1621. K dalším zásadním změnám na hradě došlo za Jiřího Jana Buquoye (1814-1882), který hrad nechal opravit a novogoticky přestavět na rodové muzeum v letech 1851-1857. Hrad zůstal v buquoyských rukou až do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů znárodněn. Toto bychom se jistě z prohlídky dozvěděli a mnohem více, kdyby však průvodkyni bylo rozumět. Tak to jsme z prohlídky měli jen neutříděný dojem z expozic zde vystavených, jistě je nutno říci, že šlo o krásné a jistě vzácné expozice, které však mnohým nic neříkali a nám zkušenějším řekli jen velmi málo. Po této krásné prohlídce jsme vyrazili dále po Vltavě a to do Českého Krumlova. Cesta probíhala pohodově, sjeli jsme pár jezů, převrátilo se pár lodí. Při dobrém počasí, které provázelo celý kurz, nám cesta příjemně ubíhala, to bylo zapříčiněno i zvýšeným průtokem Vltavského povodí a Vltavy samotné. Do kempu v Českém Krumlově jsme dorazili opravdu brzy a užívali jsme si velmi příznivých teplot a silného slunce. Po rozbalení větších či menších stanů a jejich následném postavení, proběhl v pořadí již druhý briefing (brífink), který byl jako každý další ve vedení vedoucího celého kurzu. Probralo se nezbytné a my se rozprchli k vykonání svých volnočasových aktivit, někteří šli sportovat jiní si ve stínu svých i cizích stanů povídali zajímavé či méně zajímavé životní příběhy, či jen poznatky ze života. Večerní prohlídka města byla úžasná. Já osobně v Českém Krumlově již mnohokráte pobýval, a proto mě toto krásné město nepřekvapilo, avšak z výrazů ve tváři dalších účastníkům jsem usoudil, že je toto okresní město v Jihočeském kraji, které se nachází 22 km jihozápadně od Českých Budějovic, mnohé pohltilo, či jen potěšilo svou malebností.  Pozdní večer se nesl v přátelském duchu za zvuků malebně hrajících kytar. Ráno dne třetího se opravdu vydařilo, slunko nás svými paprsky vytáhlo ze stanů a my každý po svém přivítali nový den.  Po nezajímavých organizačních vložkách, které samozřejmě provází každou typově podobnou akci, jsme se opět vydali na řeku, kde jsme se nechali unášet dál příjemně tekoucím proudem. Cesta se opravdu vydařila, slunce nás hřálo, místy až pálilo do zad a my jsme si užívali vodáctví v plném proudu. Každý si našel své a cesta příjemně ubíhala. Do posledního tábořiště ve Zlaté Koruně, jak už se stalo zvykem, jsme dorazili včasně. Avšak prohlídku Zlaté Koruny, jsme již nezvládli, což je škoda, myslím si, že by stála zato. Po již zažitém budování zázemí jsme vyslechli v pořadí již třetí briefing (brífink). Po briefingu (brífinku) následovala krátká pauza a šlo se na sportovní aktivity, mezi které patřil fotbal, pétanque, či přelez přes řeku po visutém laně. Těchto aktivit jsme se zúčastnili s chutí či z donucení a den se příjemně nachýlil ke konci. Započal poslední večer, počasí bylo chladné, ale u ohně jsme se zahřáli. Obdarovali nás palačinkami připravenými přímo na ohni a namazanými jahodovou marmeládou (kupovanou). To že byla kupovaná, však celkový úžasný dojem nezkazilo a my si vychutnali sladkou tečku celého výběrového kurzu. Poslední večer se nesl v příjemné atmosféře plápolajícího ohně a mírně zamračené hvězdné oblohy. Zábava u ohně místy kolísala, avšak celkový dojem z toho večera nemůže být jiný než pozitivní. Zábava přetrvávala dlouho do noci, až se pozvolna rozplynula ve spánek a noční snění. Ráno jsme vstali a postupovali dle pokynů z třetího briefingu (brífinku). Vše šlo hladce a my se vydali na poslední úsek cesty. Počasí se sice pokazilo, ale to celkový dojem nějak neovlivní. Většině se v tento poslední chladný den do vody nechtělo a též se to i většině podařilo. Na úplný závěr asi tak v půli cesty jsme si prohlédli zříceninu gotického hradu Dívčí kámen. Po prohlídce jsme nasedli zpět do lodí a vydali jsme se do úplného cíle kurzu do města Boršov. Zde náš kurz skončil. Dále už následovala jen cesta zpět Příbrami.

Závěrem jen osobní postřeh pokud si chcete vodu opravdu užít, je nutné mít svého osobního a věrného pomocníka. Na tuto nelehkou činnost se nejlépe hodí věrný Vlk. Ten obstará veškerou těžkou a nezáživnou práci za vás a vy si tak můžete plně užívat zaslouženého odpočinku. Nejlepší Vlk kurzu je jednoznačně Matěj. I přesto že byl jediným Vlkem na kurzu, neměl ani nejmenší konkurenci.

Tento kurz byl příjemným zpestřením konce školního roku a já osobně, ale i za většinu kurz doporučuji vám nás následující nástupci.

V celku spokojený student třetího ročníku Jaroslav Nedavaška.
IMG_2116 DCIM102GOPRODCIM102GOPROIMG_2131IMG_2128

DCIM102GOPRO
DCIM102GOPRO

 

 

 

 

1,224x celkem (od 6.12.2013), 1x dnes

Komentáře jsou zakázány.