Počátky této slavnosti jsou někde v 19. století. Kůže (flek) byl původně kožený kus přišitý na hornickou kytli, na níž si horník při práci v dole sedal. Jako slavnostní část oděvu byla pak kůže na kytli nošena i na tzv. hornických parádách. Skokem přes kůži dokazoval nováček, že je hoden studovat hornictví nebo hutnictví na báňské akademii.

Celé slavnosti předcházela pečlivá příprava nováčků – lišáků, fuksů – na vše to, co je čeká. Zejména je musel starší akademik – kantor – naučit všem hornickým písním. Odpoledne se shromáždili lišáci na společné večeři v některém z hostinců. Byli oděni do tradičních hornických kytlí a dlouhých kalhot, na hlavě měli lodičku –šachmici – a v ruce havířský kahan.

Po večeři následoval pochod městem. V čele průvodu šli dva noblfuksové. Nejprve se průvod vydal k domu, kde bydlel nadlišák. To byl zpravidla starší a zkušený student. Měl na sobě černý vanfnrok, přepásaný zeleno-černou stuhou, stejně jako noblfuksové. Na hlavě měl černý baret s liščím ohonem a po boku kord. Bílé jezdecké kalhoty měl zasunuty do vysokých černých bot s ostruhami. Když průvod za zpěvu "Kde je nadlišák" dorazil k jeho bytu, zazpíval mu jeho oblíbenou píseň. Nadlišák přišel do průvodu, postavil se mezi oba noblfuksy, rozžehly se kahany a za volání "Ať žije nadlišák!" se průvod vydal na cestu od hostince k hostinci, kde se návštěvníkům dostávalo bezplatného pohoštění.

Významná zastávka byla před rektorátem akademie (dn. Domov mládeže v Jiráskových sadech). Zde se zpravidla zpívala studentská hymna Gaudeamus igitur a hymna hornická Hornický stav budiž velebený. Průvod býval zakončen před sokolovnou, kde se slavnost konala.

"Skok přes kůži" z přelomu 19. a 20. století. Slavnost řídilo "slavné, vysoké a neomylné presidium" a hlavní osobou slavnosti byl "nadlišák" v historickém úboru.

Sál byl vyzdoben v hornických barvách. V jeho čele byl stůl – tablice presidiální –, kde zasedalo "slavné, vysoké a neomylné presidium" a starší student, oděný podobně jako nadlišák. Byl však prostovlasý, jen nadlišák a lišáci měli čapky. Za presidiálním stolem seděl nejen rektor, prorektor a děkanové s profesory, ale také pozvaní hosté (zástupci ministerstva, úřadů, dolů, škol, města atd.).

Slavnost začala uvítáním přítomných a zpěvem studentské a hornické hymny. Po přípitku a slavnostních písních vstoupil do sálu nadlišák a požádal "vysoké presidium" o vstup nováčků-lišáků, přičemž ohlašoval jejich počet a národnost. Po jejich vstupu k nim "presidium" předneslo svůj nabádavý proslov ke studiu, hornickému stavu, vlasti a životu. Za lišáky odpověděl nadlišák. Představil je a povzbudil ke skoku. Hornickou kůži drželi na podiu rektor a zpravidla zástupce ministra průmyslu. Lišáci postupně se sklenicí piva vystupovali na židli a na vybídnutí nadlišáka oznamovali své jméno, národnost a heslo.

Na nadlišákovo znamení "sil se" vypil nováček svůj pohár a na povel "skoč" přeskočil kůži. Pak se políbil s kmotrem (každý lišák měl svého kmotra) a byl opásán druhým flekem. Pak jeden z lišáků poděkoval a po několika závěrečných slovech "presidia" následovala zábavná část programu. Slavnost končila s ranním rozbřeskem a často pokračovala i druhého dne . . . Tak tomu byl až do 24. listopadu 1945, kdy se v Příbrami konal poslední akademický Skok přes kůži, protože téhož roku byla Vysoká škola báňská přemístěna do Ostravy.

Upomínka na poslední akademický Skok přes kůži v Příbrami dne 24. listopadu 1945.

Proti všem očekáváním se však hornická činnost v příbramském revíru dále rozvíjela, a to zahájením těžby uranových rud. Z tohoto důvodu se v Příbrami začalo každoročně pořádat odborné sympozium Hornická Příbram ve vědě a technice. Při oslavách 750 let založení města byl v rámci tohoto sympozia uspořádán sjezd absolventů VŠB v Příbrami, kteří společně se studenty SPŠ v Příbrami dne 19. listopadu 1966 uspořádali jako vzpomínkovou slavnost znovu Skok přes kůži v Příbrami.

Pravidelně se skok (správně řečeno slavnostní hornický večer) stává součástí sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice za účasti žáků Střední průmyslové školy Příbram od roku 1981. Choreografie včera prošla za několik posledních desítek let určitými změnami až se ustálila v dnešní podobě. Tak jak se měnila struktura vyučovaných oborů, měnilo se i zastoupení u jednotlivých tablic, jejichž názvy však zůstávají s ohledem na hlavní profesní zastoupení v báňském průmyslu zdejšího regionu. Nesou názvy – hornická, hutnická, úpravnická, strojnická. Hlavním organizátorem a pořadatelem jsou nadšenci, kteří se v pozdější době sdružují v Cechu příbramských horníků a hutníků.

Tablice

V čele je slavný vysoký a neomylný perkmistr, který je v současnosti i hlavním představitelem Cechu. Po svém boku má dva slavné vysoké adláty, slavného písaře a slavného kantora, jehož prací je řízení zpěvu tablic a část programu, zvaný svěcení tupláku.

Perkmistr a adláti

Tablice jsou složeny z fuksů a kmotrů tak, že každý fuks má svého kmotra. V čele každé tablice stojí slavný vysoký mistr osoba, která řídí činnost tablice a komunikuje s perkmistrem. Zodpovídá za klid, dodržení zvyklostí a za prubování tablice. Slavného a vysokého mistra vždy doprovází nosička insignijí, zvaná pedelka. Prubováním rozumíme zkoušení fuksů – lišáků – při slavnostním večeru, zda jsou odborně i lidsky připraveni ke vstupu do světa dospělých.

Svěcení tupláku

Celý ceremoniál vede a řídí slavný, vysoký a neomylný perkmistr, který určuje jednotlivé bloky programu, uděluje slovo, dává pokyn hudbě a uděluje tresty za porušení daných pravidel. Program začíná nástupem slavného, vysokého a neomylného perkmistra a jeho družiny, která se rozsadí podle předepsaného pořádku. V úvodní části je pak přečten majestát Václava II, který havířům umožňuje pořádat hornické slavnosti, pokračuje se svěcením tupláku jako hold havířskému nápoji. Poté přicházejí na řadu jednotlivé tablice, které se snaží ukázkou přesvědčit všechny přítomné o svých schopnostech a vědomostech. Při této části nezřídka dochází k ústním soubojům mezi jednotlivými slavnými vysokými mistry. Po skončení prubování je slavným, vysokým a neomylným perkmistrem zhodnocena úroveň předvedených výkonů.

Čtení majestátu.

Po ukončení prubování následuje soutěž tablic ve střelbě kuší ku ptáku. Soutěž spočívá v přesnosti střelby vybraného lišáka z každé tablice jedním výstřelem do terče ve tvaru tetřeva. Rozhodčími jsou pak slavní vysocí adláti, v případě nerozhodnosti určí vítěze slavný vysoký a neomylný perkmistr.

Střelba kuší.

Program vrcholí povolením vykonat vlastní akt skoku přes kůži. Za zvuku další hornické písně je připraven prostor pro skokany, doplněný dřevěným soudkem a hornickým flekem – kůží. Vlastní skok pak spočívá ve výstupu lišáka na soudek – představení jména a pak má skokan možnost prezentovat se písní, básní, či heslem. Nejčastěji skokani volí možnost vtipného verše či hesla. Poté následuje vypití „kytičky" (0,3 l piva ) na EX . Jakmile skokan přeskočí přes kůži, kterou drží předem určená dvojice převážně z řad čestných hostů, je opásán svým kmotrem druhou kůží a je mu slavným písařem předán glejt o přijetí do cechu . V této části programu bývá zařazen tzv. „pivní škandál", což je pivní souboj slavných vysokých mistrů.

Skok přes kůži.