Výběrový kurz 2010


Letošní výběrový kurz průmyslováků to byla předprázdninová vodácko-cyklistická nabídka, co by se dalo o prázdninách podnikat.

Čtyři dny v kánoích a na kolech se spolužáky a profesory na Otavě a v Pootaví. Při přípravě se vždy řeší základní otázka Otava nebo Vltava? Vzhledem ke stavu vody vítězila v posledních letech Vltava. Její kouzlo je především ve sjíždění jezů a kdo sleduje okolí i krása. Jinak je to vodní Václavák. Řeka plná vodáků, kempy nacpané k prasknutí.

Letošní výhře Otavy nahrál vyšší stav vody a tak študáci sjížděli Otavu-ráj téměř panenské přírody, kde jsme potkávali vodáky sporadicky a i kempy v Novém Městečku a Horažďovicích patřily jen nám.

První den-úterý, trasa Radošov-Nové Městečko byl hodně „mokrý“. Mohla za to nezkušenost, nesehranost, někde strach. Po prvním cvaknutí, nastupuje chlad, někdy odřeniny a následuje další cvaknutí, chce se s tím praštit. Ale kam jít? Nedá se nic dělat, jede se dál. V kempu v Novém Městečku čeká teplá sprcha, suché oblečení, grilovaná krkovička, to vše dá rychle zapomenout. K tomu moudrá slova rady starších: „ Uvidíte zítra, to bude daleko lepší“.

A jak to ve skutečnosti probíhalo?

Nastupuje první skupina - pět „statečných dívek“ a stavaři - všichni na plasťákách, po nich druhá skupina-elektrikáři. Základnu v Novém Městečku neopouštíme.

Druhý den-středa, trasa Rejštejn-Nové Městečko. Študáci jsou vyvezeni o 1 km výše, do Rejštejna. Dodržování rad a změny ve složení některých posádek a výkon je výrazně lepší. Postup je stejný jako předchozí den. První parta, po ní druhá všichni opět na plasťákách a ve dvě hodiny odpoledne se dá už sportovat na suchu. Přichází ke slovu nohejbal, ručkování mezi dvěma lany a přetahování lana mezi profesory a študáky. Můžete hádat, kdo byl vítěz. Kdo tam byl ví, kdo ne ať se zeptá študáků.

Na tomto místě si nemohu odpustit sdělení zážitku, který s vodou tak moc nesouvisí. Po oba večery nás u ohně navštěvovaly lišky. První den jsme viděli jen jednu, která sháněla něco k snědku. Ráno byly zjištěny ztráty salámu, paštik. Druhý den to už byly lišky dvě. Asi liška a lišák soudě podle velikosti, nebo máma s dcerou, ale pohnutky krást byly stejné jako první den. No v Kanadě se stahují k obydlím za potravou medvědi u nás lišky. Třetí den-čtvrtek

Opouštíme kemp v N. Městečku a náš cíl-kemp v Horažďovicích se zastávkou na Rabí, kde jíme a absolvujeme prohlídku hradu-stálo to za to. Trasu už splouváme i na starších lodích laminátových, které něco pamatují a tak do nich usedají zkušení mazáci. V podvečer se „had“ 18 kanoí vyloďuje u fotbalového hřiště v Horažďovicích, kde je horší kemp. Horší v tom, že nemá dostatečné hygienické zázemí. To, ale vynahradí aquapark, který je pár metrů od naší stanové základny. A tak „hurá“ do teplé vířivky a na tobogány. Bylo to prima Čtvrtý den-pátek

Trasa, která nás čeká-Horažďovice-Strakonice se zastávkou na oběd v Poříčí,kde jsme byli loni na sportovním kurzu. To už byla úplně jiná káva - myslím řeka, než mezi Rejštejnem a N. Městečkem. Já bych to charakterizovala jako trochu tekoucí „olej“ s častým přenášením lodí přes nefunkční nebo zavřené jezy, které se nedaly jet. Kolem třetí odpoledne si na závěr projíždíme slalomovou dráhu, která nám připomene první den - nikdo se necvaknul a už vytahujeme lodě na břeh. Blíží se konec. V kempu už to je nakládání lodí, počítání vest a pádel, převlékání a většina odchází na vlak. Pár obětavých siláků jedou doprovodnými vozidly, aby to vše pomohli u školy složit.

Otavo tak zase příští rok? Nebo to bude Vltava?

-jl-