„Vážení, teď už definitivně, absolventi Vyšší odborné školy při Střední průmyslové škole Příbram. Ze všech začínajícíh studentů z prvního ročníku Vás zbylo patnáct.

Vytvořilo se jakési zdravé jádro, které mělo opravdu snahu dovést studium ke zdárnému konci.  A musím říct, že k tomuto jádru, tedy k Vám, jsem získal jakýsi citový vztah. A je pro mne velikou ctí, že jsem se alespoň částečně mohl podílet na Vašem úspěchu.

 Do dalšího průběhu Vašeho života, ať už profesního, soukromého nebo sportovního, Vám přeji všechno nejlepší.

 Pokud někdy zavítáte na naši (Vaši) školu budu rád a budete vždy vítáni.

 Hodně štěstí!“

 

Tato dojemná slova zazněla 13. června 2018 na příbramském zámečku, kde se Mgr. Vladimír Karel loučil se svou třídou Vyšší odborné školy, oboru Řízení sportovních a tělovýchovných činností a organizací, neboli sportovního managementu, jak studenti a vyučující tento obor nazývají.

Někomu se možná loučení dospělých učitelů s dospělými studenty může zdát banální. Vždyť učitelé pouze každý den chtějí po studentech samé poučky, naučení se obrovského množství probírané látky, kterou jistě nebudou potřebovat a při zkoušení jsou ti zlí, kteří rozhodují o tom, zda jsou předvedené vědomosti a dovednosti dostatečné, nebo jestli musí student přijít na další pokus ke zkoušce. Aktem ukončení studia by tedy mělo být formální předání vysvědčení, potřesení ruky a vyslovení posledního: „nashledanou“ i když obě strany tuší, že už se nesetkají.

Toto ale nemůže platit, pokud jste se svou třídou prožili víc, než jen obyčejné školní dny, kdy sedíte v lavicích a vstřebáváte obecné informace.

Pokud jste společně prožili tři roky, které byly nabité společnými chvílemi, kdy jste měli vždy šanci se dozvědět něco zajímavého od svých učitelů i od svých kolegů ve třídě. Stejně jako jste mohli společně prožívat týden na lyžařském kurzu, kde jste se učili novým dovednostem, nebo týden na vodáckém kurzu, kde bylo potřeba fungovat jako jeden celek, aby Ti, co zvládli projet jez bez otočení, pomohli pochytat věci těm, co se jim to nezdařilo a jako úplatek za půjčené suché oblečení večer získat třeba sušenku, musíte chápat, že tímto to skončit nemůže.

Přičtěte ještě společné dotyky na kurzu sportovních a rekondičních masáží, naběhané kroky při sportovních hrách na tělocviku, množství odzpívaných písniček u večerního posezení na kurzech a poznání i jiné než školní tváře vašich spolužáků a učitelů. Toto všechno nemůže skončit jednoduchým: „nashledanou“.

Každý rok je pro nás těžké, loučit se s třídou, se kterou jsme toho tolik prožili, tolik se toho dozvěděli, snažili se jí co nejvíce předat, ale která také zapůsobila na nás a něco v nás zanechala. O to více nás vždy potěší, když se k nám studenti vrátí a sdělují nám své úspěchy ve všech sférách života a my víme, že je o ně dále dobře postaráno a naše snaha nebyla zbytečná.

Budeme tedy doufat, že i další třída, která přijde v září, v nás postupně zanechá co nejvíce příjemných vzpomínek a z původně neznámých lidí se stanou naši absolventi, které vždy rádi uvidíme a pokusíme se jim pomoci do jejich dalšího života.

 

Profesorský sbor VOŠ Příbram