Vzpomínka na Františka Rajtorala

Píše se rok 2001 a na průmyslovku nastupuje do 1.ročníku obor pozemní stavitelství malý blonďatý kluk,který má rarášky v očích. Jeho vstup do tělocvičny se spolužáky Láďou Šimákem,Vlastou Ševrem,Honzou Solnařem a dalšími znamená od první zářijové hodiny pro jejich dva tělocvikáře r a d o s t. Fanda byl sympaťák každým coulem,zkrátka typ,kterého si oblíbíte. K tomu všestranný talent. Pro zajímavost,byl schopen naskákat bez chyby 4O dvojšvihů vpřed,skákal i dvojšvihy vzad. Do výšky skočil 175 cm. Měl v nohách dynamit. Zdobil ho nejen vyjimečný odraz,ale byl i rychlostní typ a jeho velkou zbraní byla i běžecká vytrvalost. Rád soutěžil a tak reprezentoval školu v přespolním běhu a v atletice .
Čemu ale dával vše a v čem již tenkrát zářil a vynikal byl samozřejmě f o t b a l. Už tenkrát v 1.ročníku nám tělocvikářům bylo jasné,že Fanda je mimořádný nejen talentem, ale i pílí,přístupem, vlastně r a d o s t í z p o h y b u.
Dopomohl průmyslovce v roce 2004 k prvenství na republice ve futsale na Spartě. Tam jsme tehdy ve finále porazili Plzeň. Soutěž začínalo tenkrát přes 320 škol v celé republice.Soutěž to byla nová prestižní, a to že příbramská průmyslovka vyhrála bylo i zásluhou našeho Fandy.
Školu nedokončil,ve 4.ročníku odchází do extraligového Baníku Ostrava,kde jí dokončit chtěl. Nám dělal radost dál.Sledovali jsme jeho úspěšné tažení ve Viktorce Plzeň,jeho nominaci do representace. Články z novin jsme si dávali v kabinetě na nástěnku a přáli mu úspěch,proto nás noční zpráva 23.4. tak těžce zasáhla.
Vzpomínáme Fando
tělocvikáři